Dobrá zpráva pro každého
No, spíš se mělo říci skvělá, obrovská, nejlepší zpráva. Jenže, abychom mohli správně posoudit hodnotu této zprávy, je třeba se nejprve zmínit, že je tu zpráva velmi špatná. Jsme v průšvihu. Odmítli jsme lásku Stvořitele.
Dostali jsme se do velkého průšvihu.
Porušili jsme, ignorovali jsme, odmítli jsme a dokonce jsme se postavili proti Božím věčným pravidlům. Odmítli jsme pravidla Stvořitele a On odmítl nás. Pravidla inspirovaná láskou Boží, která nám měla být k vytvoření ráje na zemi, pravidla určená k mimořádně dobrým vztahům bez zloby, bez nenávisti, bez sobectví, bez válčení jsme zavrhli. Důvěru v Boží vedení a rozhodování jsme zaměnili za "svět podle svého obrazu" a odmítli jsme se stát se obrazem Božím. Odmítli jsme ryzí lásku.
Od té doby je svět plný nemocí, krve, smrti. Naše srdce i svědomí je pošpiněno a zasloužíme si spravedlivý trest, tedy věčné oddělení od milujícího Stvořitele. Zasloužíme si věčné utrpení, protože jsme odmítli dobrovolně Boží pravidla. Bůh se hněvá kvůli hříchu, který nesnáší. Nic takového nikdy nevejde do Božího Království.
Konec, nebo naděje?
Byli jsme pro Boha příliš cenní, než aby to takto beznadějně skončilo. Bylo potřeba najít někoho, kdo najde řešení, kdo zaplatí ten smrtelný dluh. Bylo třeba najít někoho, kdo na sebe vezme spravedlivý trest za naši neposlušnost. Nikdo z lidí to udělat nemohl. Našel se však jeden, který řekl: "Já půjdu." Byl to Boží Syn. Tak odstartovalo dílo záchrany pro celé porušené stvoření.
Byla to mise neuvěřitelných rozměrů.
Proťala lidskou historii od stvoření až po úplný konec, kdy nastane Boží soud. Záchrana se týkala všech lidí narozených před Kristem, všech, kdo se osobně setkali s Kristem, i všech generací, které se ještě měly narodit. O této misi se vědělo už od prvního hříchu, Adama a Evy. Od té doby teče na této zemi krev, množí se nenávist, zloba, vraždění, cizoložství, opíjení, pýcha a mnoho dalšího zlého, co odporuje ryzí lásce Boží.
Na tento svět přišel sám Bůh.
Stvořitel celého vesmíru. Přišel skrze svého Syna. Přesto, že to začalo ve chlévě, byla to tak ohromná událost, že vyburcovala i anděly v nebi. Byla to oznámena pastýřům a zjevena mudrcům z východu, kteří se přišli poklonit Králi všech králů.
Ježíš Kristus začal svou záchrannou misi.
Vyučoval o Božím Království, o lásce k Bohu i o lásce k bližnímu. Učil o odpuštění, o soucitu a důvěře ve Slova svého Otce. Vedl naléhavě lidi k pokání, tedy k tomu, aby litovali všech svých hříchů a opustili je.
Že je Ježíš Božím Synem, sám potvrdil tím, že činil skutky, které nikdo jiný v celé historii lidstva nedělal. Uzdravoval všechny nemocné, vyháněl démony, dělal mnoho dalších zázraků, dokonce křísil i mrtvé.
Závěr této nejvelkolepější záchranné mise v dějinách se odehrál na kříži, kde krutým utrpením a smrtí zaplatil za každý náš hřích, abychom se nedostali kvůli našim hříchům do místa věčného, nekončícího utrpení, odkud již není návratu.
Třetí den byl Ježíš vzkříšen.
Během dalších čtyřiceti dní mluvil s učedníky a s dalšími stovkami lidí. Dal jim poslední důležité instrukce a pak se vrátil zpět do nebe k Otci. Slova dávných proroků se naplnila.
Úkol Božího Syna byl splněn.
Nyní je na každém z nás, jestli budeme dál pokračovat na cestě hříchu, odmítání nebo dokonce vzpoury proti Bohu a jeho pravidlům a skončíme tam, kam podle Boží spravedlnosti patříme, nebo jestli uvěříme záchranné misi Ježíše Krista, jeho Slovům i skutkům a vstoupíme do věčného Božího Království.
Naše záchrana.
Uznáme-li svoje hříchy, budeme-li prosit za jejich odpuštění, odpustíme-li také těm, kdo nám ublížili, uvěříme-li Ježíšově oběti, tedy smrti na kříži za naše hříchy, uvěříme-li jeho vzkříšení a začneme-li žít podle Kristových slov zapsaných v Bibli, pak vstoupíme do nového, unikátního vztahu s Bohem. Na konci našeho života pak vstoupíme do věčného Boží království, kde je taková nádhera, o které se nám zde na zemi nikdy ani nesnilo.
