Kam se ztratil Ježíš?

OBSAH

   Slovo úvodem                                                  

1. Co je pro Otce nejdůležitější?                                                                                                                                                      2. Nejdůležitější zpráva pro svět                                                                                                                                                     3. Otec musí být oslaven!                                                                                                                                                                 4. Spasení člověka není konečný Boží záměr                                                                                                                                  5. Kam se ztratil Ježíš?                                                                                                                                                                       6. Poznání Ježíše a Otce je opomenutá, fascinující pravda                                                                                                          7. To nejcennější pro apoštola Pavla                                        

__________________________________________________

I. část vznikající knihy o základních, a přece mnohdy zapomenutých pravdách,                                                                        které Otec odkrývá zvláště pro poslední dobu, pro reformaci Kristovy církve.

__________________________________________________

Zjevená Boží tajemství sepsal: Karel Bárta

Tato publikace je volně šiřitelná v elektronické i tištěné podobě.

__________________________________________________

Pokud tě to, co zde píšu, nadchne - pak to splnilo svůj účel.

Pokud ti zboří tvou "stabilní" doktrínu - pak to také splnilo svůj účel.

Pokud tě zvedne z jiného důvodu ze židle - i tehdy to splnilo svůj účel.

Pokud tě nechá stejně vlažným - tak to bych vážně nerad ...

SLOVO ÚVODEM

Nejsem spisovatel, a mám k tomu daleko jím být. Na mém srdci však leží touha sdílet se s pravdami Božího slova, kterým mě Otec skrze Ježíše Krista po nějaký čas vyučoval, na které mi otevíral "oči mého srdce". Mnohé jsem si sám vyzkoušel, mnohé zažil, viděl počátky i konce, dobré i špatné.

Poučil jsem se u mnoha Božích služebníků, které Bůh mocně používal v minulosti, i u těch, které používá dodnes. Mám jedinou touhu - aby byl Ježíš opravdově a mocně zjeven ve své slávě skrze svůj lid, skrze naši generaci, skrze lid, který vydobyl vlastní krví.

Z náboženského labyrintu

Nejsem nikdo výjimečný, nestojí za mnou sbory, ani megasbory, ani misijní hnutí, ani žádné náboženské projekty. V mládí jsem uvěřil v Božího Syna, bylo mi odpuštěno a byl jsem znovuzrozen podle Božího slova. Zapojil jsem se na poli sborové práce - stanice, skupinky, vyučování dětí, evangelizace, chvály atd.

Po mnoha a mnoha letech určité stagnace, či spíše pozvolného růstu, modliteb za horlivost, studia různých témat z Bible, protloukání se labyrintem křesťanských směrů, doktrín, programů a projektů jsem udělal rozhodnutí, že to, co chci, je lidem ukazovat Ježíše a Otce takového, jaký skutečně je.

On se k tomu přiznal a začal mi ukazovat nové, pro mě netušené hlubiny svého bohatství a slávy. "Puzzle" roky nashromážděných poznatků, informací a zkušeností mi nebeský Otec začal postupem času skládat v nádherný obraz svého unikátního plánu.

Jsem si jist, že tato nová zjevení nejsou jen pro moje osobní potěšení, ale mají charakter důležitých instrukcí pro dokončení těla Ježíše Krista na konci stanoveného času. Proto se chci s nebeskými poklady, které se mi otevřely a dále otevírají, sdílet s dalšími živými kameny Boží stavby.

Co je pro Otce nejdůležitější?

Pokud nenajdeš správnou odpověď na tuto otázku, nemůžeš efektivně pracovat, nemůžeš naplnit Boží povolání, ani církev nemůže naplnit Bohem určené poslání.

A to je hlavní důvod, proč se chci sdílet s nádhernými, jednoduchými, a přesto hlubokými pravdami, které tě povedou k dokonalému naplnění Božího plánu. Pravděpodobně naruší tvoji současnou teologii, ale věřím, že tě i nadchnou, rozšíří tvůj obzor, odkryjí ti nádheru a dokonalost jasného Božího plánu a upevní tvoje kroky, abys nebyl zmítán každým poryvem učení, ale aby tvé nohy pevně spočinuly na skále, kterou je Boží Syn - Ježíš Kristus.

Poselství pro dnešní dobu

Finále dějin se blíží rychle ke svému konci. Církev Kristova se příliš nepodobá té nádher-né biblické nevěstě. Je příliš mnoho neshod, kritiky, přizpůsobování se světu, odchýlení se od Božího slova, zaměřenosti na hmotný a tělesný prospěch atd. Přesto Bůh svůj plán slav-ně dokončí, a ty můžeš být ten, kdo se ho zúčastní, nebo ho mine.

Víme, že ďábel je mistr lži a je zaměřen především na Boží lid. Mistrně žongluje se Slovem, s polopravdami, s tvojí myslí a tvými slabostmi, odvádí tvou pozornost od klíčových věcí, směřuje tvoji snahu k nepodstatnému, pomíjivému. Mnohdy malou odchylkou od Pravdy Božího slova dokáže katapultovat směr tvého života úplně jinam, než by se měl ubírat.

Malou záměnou, přehozením priorit, či zatajením nějaké vlastnosti nebo účelu dokonalé oběti Ježíše Krista dokáže ochudit tvůj život o poklady nebe, či dokonce způsobit, abys nakonec nevstoupil do Božího záměru, aby ses nedostal do Božího království. A na některé tyto "polopravdy" a lsti bych chtěl zde poukázat.

V žádném případě nechci vytvářet nějaké nové učení. Boží Slovo říká, že v Kristu jsou skryty všechny poklady známosti a moudrosti. A z těchto pokladů bych chtěl něco vynést na světlo, předložit ti je, aby ses z nich mohl radovat a zároveň vyjít z babylonu různých náboženských směrů. Nechci ti tedy předložit nové učení, ale vykreslit novým, možná zapomenutým způsobem Ježíše Krista. Chci ti ukázat Ježíše v jeho majestátu, v jeho dokonalém plánu. Mým poselstvím, stejně jako apoštolů, je osoba Ježíše, zjevená v novém světle. Ať je znova skrze Ducha svatého oživená sláva Ježíše Krista uprostřed nás, kteří jsme Jeho stvořením.

Jediný základ

Věřím, že jediným pevným základem je Boží slovo. Cokoliv je v rozporu se Slovem, nelze přijmout. Pak by si každý mohl psát, co by chtěl. Nikde by nebyl pevný základ. "Dejte mi pevný bod ve vesmíru, a já pohnu celou Zemí," prohlásil prý kdysi řecký fyzik Archimédes ze Syrakus. Totéž můžeme říci i my ve vztahu k Božímu slovu. Jen muži a ženy, služebníci Krista, kteří se cele opírali o Boží slovo, získali pro Krista nejvíce lidí. Stáli v čele velkých Božích hnutí a Bůh se k jejich práci přiznal.

Otec ve své moudrosti nám dal spolehlivou základnu. Slovo, které je neměnné, abychom měli pevný bod a aby si nikdo nic k němu nemohl přidat ze svého. Na počátku bylo Slovo. Přišlo z nebe. Nemění se. Je věčné. Když mu budeš věřit, přenese tě na věčnost. Tím Slovem je Ježíš, Boží Syn. Na konci své služby učedníkům předával to nejdůležitější. Vysvětloval jim, co je o Něm psáno v Písmech.

Ježíš je hlavním tématem Písem, či Bible. Od začátku až do konce. On je počátek i ko-nec. První i Poslední. Ježíš řekl: "Nebe i země pominou, ale slova má nikdy nepominou."

To je náš pevný bod.

Nejdůležitější z celé Bible jsou slova Božího Syna.

Skrze Něj mluví sám Otec.

Po celém světě se scházejí církve k bohoslužbám, čte se Boží slovo, hledáme v něm, co máme dělat, a co zase ne, jak žil Abraham, Mojžíš, proroci a další Boží lidé, jaký příklad si z nich máme vzít, vytváříme programy (návody) jako Sedm kroků ke spasení, Čtyři kroky ke svatosti apod. Ale zkusme jít k jádru.

Co je pro nás opravdu důležité? Kdo má nejdůležitější slovo? Není to snad sám Stvořitel? Kolikrát vlastně mluvil osobně?

Jakmile byl Ježíš pokřtěn, vystoupil hned z vody a hle, otevřela se mu nebesa a spatřil Božího Ducha, jak sestupuje z nebe jako holubice a přichází na něj. Vtom se z nebe ozval hlas: "Toto je můj milovaný Syn, kterého jsem si oblíbil." (Mat 3,16-17)

Ačkoliv byl od narození synem Marie, sám Otec nás (svoje stvoření) na Něj upozorňuje teprve po křtu vodou a naplnění Duchem svatým, Duchem synovství. Je to, jako by říkal:

"Milovaní lidé, poslal jsem mezi vás "to" nejdražší, co mám - vlastního Syna! On je mým největším potěšením, Jeho nejvíc miluji. To musíte všichni vědět! Chci, abyste to všichni věděli! On je pro vás V. I. P. osoba. V celém vesmíru nenajdete nikoho důležitějšího. Dávejte dobrý pozor. Já budu mluvit dál, ale skrze Něj. On Jediný vám nese záchranu. Předá vám, co mám nejvíc na srdci. Musíte se dívat na Něj. Nemám pro vás jinou cestu do Božího království. Svým hříchem jste přišli o Boží slávu. Žijete úplně mimo moje záměry. On napraví vaši cestu, když se zařídíte podle Jeho (t. zn. podle Mého Slova). On sám je tou cestou. Ta cesta není jen soubor příkazů, rad a nařízení, ta cesta je ve skutečnosti OSOBA - Můj milovaný Syn Ježíš."

Věřím, že skutečné křesťanství je - mít Ježíše neustále před očima. Od rána do večera a od večera do rána. Žít pro Něj, dýchat pro Něj. Vstávat, jíst, pracovat, spát ... Prostě být tu pro Něj.

"Stále si stavím Hospodina před sebe, když je mi po pravici, nepadnu."(Žalm 16,8)

Otec ti chce ukázat milovaného Syna! Je tu snad ještě někdo zajímavější? Můžeš namítnout : " Ale Otec je důležitější." Souhlasím. Ale Toho nemůžeš vidět jiným způsobem, než skrze Jeho Syna. Nemůžeš vynechat Jeho jediného prostředníka.

"Probuď se ty, kdo spíš, a vstaň z mrtvých a zazáří ti Kristus."(Ef 5,14)

To nejdůležitější, co má Otec na srdci, je:

"Chci vám ukázat svého milovaného Syna!"

Bůh v minulosti posílal různé služebníky a proroky se svým Slovem a neposlušnost jejich poselství přinášela lidem soud. Poslušnost pak záchranu a požehnání. Nakonec Otec poslal svého Syna, skrze kterého mluvil k lidem, co měli slyšet.

Ale na hoře proměnění promluvil k Petrovi, Jakubovi a Janovi sám Otec Bůh:

"Toto je můj milovaný Syn, v němž jsem nalezl zalíbení, toho poslouchejte." (Mat 17,5)

Uvaž, když mluví sám Bůh, je to to nejdůležitější Slovo v celém vesmíru. Nic není důležitější. Toto je nejdůležitější zpráva Stvořitele ke svému stvoření.

"Poslouchejte mého Syna !!!"

Ježíš řekl: "Nebe a země pominou, ale má slova jistě nepominou. " (Mat 24,35)

Proto, a především - poslouchej každé slovo Ježíše! Přijmi ho! Respektuj ho! A cokoliv je v rozporu s tím, co říká, tím se rozhodně neřiď. Bůh si nikdy neodporuje. Celé Boží slovo - celá Bible je důležitá, ale to, co říká Ježíš, Syn Stvořitele, je nejdůležitější! Vždyť sám řekl: "Já vám říkám jen to, co slyším od Otce."

Jestliže od této chvíle začneš považovat Ježíšova slova za nejdůležitější, přijde do tvého života veliká změna. Tady si dovolím říci s jistotou: "Už nikdy nebudeš stejný." Vezmi naprosto vážně každé slovo, které řekl. On přináší přímé poselství od Otce. Je to horká linka z Božího království.

3. OTEC MUSÍ BÝT OSLAVEN

Když člověk ví, že zde na zemi končí svou životní pouť, už se nezabývá přízemními věcmi (co koupí, co je kde levnější, kdo vyhrál fotbalový zápas, který politik co řekl, a podobnými malichernostmi). Ve světle blížící se věčnosti všechny pozemské věci blednou, a jeho mysl se upíná k podstatným věcem (co je nutno říci druhým, co je třeba zařídit pro Ježíše). Boží Syn se nikdy nezabýval nepodstatnými záležitostmi, a i přesto s blížícím se koncem svého poslání jde stále hlouběji a k jádru. Dlouhou řeč k učedníkům, která je zaznamenána v Janově 14. - 16. kapitole, uzavírá modlitbou k Otci. Zde prosí za nejdůležitější skutečnosti, vedoucí k vyvrcholení Božího záměru.

Když to Ježíš pověděl, zvedl oči k nebi a řekl: "Otče, přišla ta chvíle - oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe." (Jan 17,1)

Zde je nám odhalen důležitý Boží záměr - oslava Otce a Syna. Co znamená "oslavit"? Není v tom nic tajemného. Prostě učinit slavným tak, aby to všichni viděli, aby o tom všichni slyšeli i mluvili. Není to nic nového, už král David ve Starém zákoně chce vypravovat o velikých Božích skutcích, aby všichni poznali, jaký je Hospodin. "Otče, oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe." Bůh Otec je Stvořitel, a proto není nic divného, že chce, aby jeho "stvoření" o Něm vědělo, aby Ho uctívalo. Aby všichni lidé věděli, jak je mocný, velkolepý, majestátní, milosrdný... O svou slávu se s nikým nehodlá dělit. Syn chce oslavit Otce, řekl to jasně: "...aby Syn oslavil tebe."

A tady máme problém. Otec je pro nás neviditelným, a proto se o Něm nemůžeme jen tak nic dozvědět. Jak Ho pak můžeme oslavit? Právě proto mezi nás poslal svého Syna, který je Jeho obrazem, který přišel v těle. Dělal jen to, co mu Otec přikázal, a říkal jen to, co mu Otec řekl. Nic víc. Nikdy nic nedělal sám od sebe!

A tady se zamysli. Ježíš, Syn Stvořitele, jedna z osob trojjediného Boha, charakterem Bůh, a nikdy nic nedělal sám od sebe. Není to ohromné? Není to nepochopitelné? Dal nám příklad. Kdyby totiž dělal něco sám ze své iniciativy, ze svého rozhodnutí, nikdy by nemohl říci: "Kdo vidí mne, vidí mého Otce." Již bychom nemohli skrze Něho vidět Otce. Ježíš byl věrným Božím obrazem.

Tedy co dělal Ježíš, víme, co říkal, také víme. A vzhledem k tomu, že jednal v naprosté poslušnosti k Otci, můžeme porozumět, vidět, jaký Otec skutečně je. Proto může říci: "Kdo vidí mne, vidí mého Otce." Teď už můžeme rozumět, proč zájmem Otce je, aby byl Jeho Syn oslaven. Pak bude viděn Otec skrze Syna a Otec bude oslaven. "Otče, oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe."

Nelze poznat Otce jinak, než skrze Syna. Ježíš řekl: "Já jsem dveře ovcí... Kdo nevchá-zí do ovčince dveřmi, ale vniká jinudy, je zloděj a lupič." (Jan 10,1-10) Když chceš ukázat na Otce, oslavit Jej, musíš ukazovat na Ježíše, mluvit o Ježíši. Jinak to nejde. Nemůžeš obejít dveře. Jinak jsi zloděj a lotr. Musí být vidět Ježíš!

Na jiném místě Ježíš mluvil s Otcem a On mu odpověděl z nebe, dal mu slib.

"Otče, oslav své jméno!" Tehdy z nebe zazněl hlas: "Oslavil jsem a ještě oslavím." Zástup, který tam stál a slyšel to, řekl: "Zahřmělo." Někteří ale říkali: "Mluvil k němu anděl." (Jan 12,28 -29)

Vidíš? Otec chce být oslaven, ale ne všichni tomu rozumí. Otec musí být oslaven! Skrze Syna. Sláva patří Otci a Synu! Amen.

Všichni víme, že Boží Syn přišel a dal nám skrze svou oběť smíření s Otcem, odpuštění hříchů. Nikdo jiný nemohl vyřešit překážku hříchu. Žádnými skutky, žádnými modlitbami, žádnými dary nemůžeme odčinit hřích. Jedině Kristova krev, přesněji řečeno - víra v prolitou krev Ježíše Krista nás dokonale očistí od každého hříchu. Jedině víra v Kristovo vzkříšení nám zprostředkuje vstup do věčného života. To je evangelium.

Uvěřím v Ježíše Krista, v Jeho smrt a vzkříšení, dávám se pokřtít a vcházím do dveří, kterými je sám Ježíš. Raduji se ze spasení, jsem nadšen, svědčím ostatním a stávám se "členem" nějakého sboru. A tady často začíná stagnace. Křesťan zůstává stát ve dveřích a má v ruce jízdenku s nápisem SPASEN. "Mám nebe zajištěné!" Chodí do sboru, do mládeže, na biblické, čte Bibli, prochází různá biblická témata a je zapojen do práce sboru. Projevuje radost ze spasení, což považuje za vrchol křesťanského života. A tady se poněkud míjí cílem. Většina křesťanů ani netuší, že spasení není cíl, ale pouze PROSTŘEDEK.

Ano, Ježíš řekl: "Já jsem dveře..." Ale dveře přece nejsou cílem, či vrcholem křesťanského života. Je smutné, že tak mnoho křesťanů v těch dveřích zůstává stát. Pak jsou dveře ucpané a další už nemohou vejít. Sami neprojdou, a ještě brání dalším.

Když máš lístek, který ti koupil Ježíš, nemávej s ním hlučně na nástupišti, ale nastup do vlaku. Otec má pro tebe mnohem víc, než tušíš. Čeká tě dobrodružná, skvělá jízda. Dveře jsou pouze vchod. Spasení je pouze vstup! A za ním se rozprostírá něco nádherného, kam se mnozí "křesťané" nikdy nedostali.

Dále Ježíš pokračuje: ... "Kdokoli vejde skrze mne, bude spasen a bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu."(Jan 10,9) Všimni si, cíl nejsou dveře, ale pastva! To je ten důvod, pro který jsme stvořeni. Ne proto, abychom zůstali stát ve dveřích s "jízdenkou" a radovali se do konce života, že v nich stojíme. Otec má pro nás mnohem větší radost. Otec pro nás zamýšlí pastvu Božího království. Pokrm z nebe. Poklady v Kristu. Život v nových dimenzích. Život v Kristu. Život v rozměru Božího království.

Ježíš nás učil modlit se: "Přijď Tvé Království." Proč? Přece proto, aby přišlo. Na naši zem. Mezi nás. Dnes! Ne až po smrti. Mnohdy se modlíme: "Přijď Tvé Království," ale v myšlení se nám to nějak převrátí a myslíme si: "Ať se dostanu do Tvého Království. Zachraň mě!" A z Božího bojovníka se stáváme obětí. "Pomóc! Zachraňte mě!" Jozue byl poslán dobýt zemi. Apoštolové byli posláni dobýt svět pro Krista. Nikoliv zoufale bojovat o svoji záchranu.

Proto nás Ježíš neučil modlit se: "Ať se dostanu do Tvého Království," ale: "Přijď Tvé Království." Bůh zamýšlí, aby na tuto zem přišlo Boží království. Aby ses ty, jako spasený člověk, podílel na "stržení" Božího království na zem a do něj přiváděl další lidi.

Vidíš, spasení není cíl. Je to pouze prostředek. Prostředek k naplnění Božího plánu. Pokud se neznovuzrodíš skrze Krista, nemůžeš vejít do Božího království. Pouze skrze znovuzrození z vody a z Ducha jsi uschopněn v Království žít, a to již zde na zemi, a náležitě oslavit Otce a Syna. Sláva přece patří Otci a Synu!

Mnoho Božích služebníků je uvězněno ve svých ambicích, doktrínách a teologiích, plá-nech a projektech, materialismu, závislostech na lidech atd. Nezjevují Krista v Jeho skutečné podobě - slávě, majestátu, moci, ve vykonaném díle a jeho důsledcích pro náš život, v dokonalosti, v naprosté dostatečnosti Jeho oběti, v hlubokosti atd. Tím nezjevují v pravdivém obrazu ani Otce.

Mnozí pastoři produkují přednášky na různá "zajímavá a poutavá témata", hovoří neustále "o Bohu", co po nás chce a co máme dělat, jaký příklad si máme brát z různých biblických postav a jaký zase nemáme, mají vše dokonale propracované a připravené, ale Toho, který za nás tolik trpěl a zemřel na kříži, za celé kázání ani nezmíní. Až na konci si vzpomenou a modlí se: "Pane Ježíši, prosíme Tě... (nemluvíme o Tobě, ale něco od Tebe potřebujeme)." A z toho má mít Otec radost?!

V lepším případě pastor použije několik citací Ježíše Krista na podporu své teologie, vysvětlí, co bychom měli dělat a co ne, podle Božího slova, a na konci opět modlitba: "Pane Ježíši, prosíme Tě ..."

Ale který kazatel řekne: "Dnes vám chci ukázat Ježíše tak, jak Ho dosud neznáte. Dnes vám chci vysvětlit, jak obrovský dopad má Jeho oběť na vaše životy, dnes chci, abyste skrze Ježíše uviděli slávu Otce."

Vždyť přece v každém Listu i ve Skutcích hovoří apoštolové neustále ze všech stran o Ježíši. Ať hovoří o čemkoliv, Ježíš je neustále středem dění, kolem Něj se všechno točí.

Například list Židům je celý o Ježíši Kristu. O tom, jak je zjeven ve Starém zákoně i v jeho době. On je Spasitel. On je Pán pánů a Král králů. Vše je skrze Něj stvořeno a vše skrze Něj stojí. Vše je stvořeno pro Něj. On je hlavou církve. Je snad někdo důležitější?!

A co je dnes důležité pro nás? Kde je Ježíš?! Vytlačili jsme Jej z našich sborů někam na okraj, aby tam čekal na naše zavolání nebo pozvání. Aby naplnil naše potřeby, splnil naše požadavky. Jen občas Ho citujeme nebo dáváme za příklad. Ale zajímají nás Jeho potřeby?

"Všichni si totiž hledí jen svého, a ne toho, co je Ježíše Krista." (Fil 2,21)

Je skutečně Králem v našich sborech, nebo se stal pro nás jen "jedním z témat" k občas-nému kázání?! Je "dobrým přítelem", který řeší donekonečna naše problémy a potřeby?! Je Spasitelem, od kterého potřebujeme záchranu?! Točíme se my okolo Něj, nebo je On odsouzen obíhat naše egocentrické potřeby a ambice?! Kam se ztratil Král Ježíš?!

Dovolte, abych zde učinil jasné prohlášení:

Křesťanství není jen o naší záchraně.                                                                                                       Křesťanství není ani o tom, co máme nebo nemáme dělat.                                                                         Křesťanství není o tom být slušnými lidmi.                                                                                                   Křesťanství není o pravidelné návštěvě nedělních shromáždění.                                                                 Křesťanství není o pořádání modlitebních a chválících shromážděních.                                                 Křesťanství není ani o organizování uzdravujících shromáždění.                                                             Křesťanství není o pořádání náboženských akcí.                                                                                           Křesťanství není ani o znalostech Bible.                                                                                                    Křesťanství není o budování sboru, ani o darech.                                                                                           Křesťanství není ani o zázracích.

Křesťanství je především, a hlavně o tom - kdo je Ježíš Kristus!

Před mnoha lety, na jednom setkání pastorů při závěrečné modlitební chvíli, přišlo skrze jednoho pastora slovo: "Chci vám ukázat svého Syna Ježíše, jak jste Ho dosud nepoznali." Tehdy to bylo pro mě zvláštní, ale téměř nic neříkající sdělení. Věděl jsem o Ježíši, že za nás zemřel, že je Boží Syn, že vstal z mrtvých, že v Něj mám věřit, a měl jsem dojem, že již vše důležité vím. Přesto to slovo ve mně vzbudilo jakési očekávání. Během několika dalších let jsem začal objevovat, že "poznání" Ježíše Krista má pro nás životně důležitý význam. A to mnohem hlubší, než jsem tušil. V Janově evangeliu je zapsáno:

"A to je ten věčný život - aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho, jehož jsi poslal, Ježíše Krista." (Jan 17,3)

Tady si můžeme všimnout, že věčný život je zde spojen s "poznáním" Otce a Syna. Bez poznání Otce a Syna, resp. Syna a skrze Něho Otce, nemůžeme mít účast na věčném životě. Můžeme si sice říci, že Otce a Syna jsme "poznali", když jsme v Něj uvěřili, že jsme splnili podmínku a je to hotové. Ale tento názor je poněkud povrchní, náboženský. Skutečné poznání není jednorázový proces.

Je pravda, že spasen můžeš být v jednom dni nebo hodině, ale poznat charakter Boha za chvíli? Copak je to možné? Tady bych chtěl upozornit, že poznávání je dlouhý a hluboký, nikdy nekončící proces. Je to vlastně počátek dobrodružství a odkrývání hlubokých tajemství Božích. Je to cesta do nádherných hlubin.

Představ si, že Boží Slovo říká, že "...v Něm (v Ježíši) jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání."(Kol 2,2-3) A jsou to ty nejvzácnější poklady na celé zemi. Poklady, které tě nadchnou, poklady, které tě budou fascinovat, poklady, nad kterými budeš v úžasu. Jestli toto neprožíváš, někde ti něco velmi vzácného uniká. Potřebuješ se zastavit a říci Otci, že chceš ty poklady poznat, že je chceš šířit dál. Ty poklady jsou pouze v osobě Krista, ne nikde jinde.

Kolik času potřebuješ, abys je nalezl? O ty poklady nezakopneš, ani se před tebou náhle neobjeví. Za nimi se musíš vypravit, a to především do Slova. Ty poklady jsou rozumem nepostihnutelné. Apoštol Pavel dobře věděl o těch tajemstvích. Přestože křesťané z Efezu byli už nějaký rok věřící, přesto se za ně Pavel vroucně modlí, aby jim Otec dal Ducha moudrosti a zjevení k poznání Jeho samotného prostřednictvím Syna. Neprosí za rozumové poznání, ale za duchovní zjevení. Rozum nemůže postihnout Boží slávu!

Že Ježíš je Boží Syn nepoznal Petr rozumem (ne tělo a krev), ale Otec mu svého milovaného Syna "zjevil".

"Kéž vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dá Ducha moudrosti a zjevení v pravém poznání jeho samotného a osvícené oči srdce, abyste viděli ..."(Ef 1,17-18)

Jestli se chceš vydat na jednu z nejdobrodružnějších cest, udělej stejnou věc. Pros Otce o Ducha moudrosti a zjevení před každým čtením Slova. Stůj o to! Pak sám zakusíš, co se začne odehrávat ve tvém životě. Uvidíš pravdy, které jsi čítal roky, možná desítky let, a přesto jsi je neviděl, ačkoliv jsi je měl neustále před očima. Uvidíš souvislosti, které tě nadchnou. Uvidíš dokonalost Božího díla, která tě ohromí. Otevře se tvůj duchovní zrak na Slávu Beránka. Uvidíš velikost, moc, dokonalost a majestát toho, který snímá hřích světa.

Stůj o zjevení Krista! Přijmi zjevení od Otce! To je jediný způsob, jak můžeš mluvit slovo v moci. (Jan 6,63)

Jdi do toho! Vstup do nové dimenze! Začni teď!

"Ale cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista uznal za ztrátu. A opravdu také pokládám všechno za ztrátu pro nesmírnou vzácnost poznání Krista Ježíše, svého Pána."(Fil 3,7-8)

Obvykle si přečteme tento verš a souhlasíme, že Pavel se všeho zřekl kvůli Kristu. A proč ne, když Ježíš vykonal pro nás tolik dobrého, trpěl za nás, vzal na sebe náš hřích, zemřel. Ale čtěme dál a pozorněji, pro co že byl Pavel ochoten vše ztratit?

Ano, je tam napsáno: ... "pro nesmírnou vzácnost poznání Krista". Tedy to hlavní je "poznání Krista". Není to ohromující? To nejdůležitější v životě pro Pavla bylo poznání Krista. Pro to žil. Byl ochoten pro to i zemřít. Poznání Krista také šířil. (Sk 28,30-31)

Ježíš říkal Židům, kteří mu uvěřili: "Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí." (Jan 8,31-32)

Když řešíme téma vysvobození z čehokoli, hned nás napadá vysvobozující shromáždění, zmocnění Boží služebníci, vyhánění temností. Někdy to i "zafunguje", ale po čase se problémy vracejí. Ve výše uvedeném Slově můžeme postřehnout jádro problému. Pravda, tedy Ježíš, vysvobozuje. Ještě přesněji - poznáte pravdu, tedy poznáte Ježíše. Jedině poznání osoby Ježíše vysvobozuje!

Ale jak dojít k pravému poznání? Ježíš řekl, že nejdříve je potřeba zůstat v Jeho Slově. Jedině to z nás udělá učedníky, když zůstáváme ve Slově Ježíše. Neřekl: "Čtěte denně oddíl z Bible," ale "zůstaňte v mém Slově." Jedině tak můžete poznat Pravdu - Ježíše. Jedině tehdy budete svobodní. Učedník Ježíše nebude v zajetí! Bůh poslal Mojžíše k faraonovi se slovy: "Propusť můj lid, ať mi slouží." Nejsi osvobozován pouze kvůli tomu, že tě trápí být v zajetí, ale především pro službu Ježíši a Otci. Svoboda je dědictví každého učedníka Ježíše Krista.

Pro služebníka je důležitý růst. Ale o růstu máme velmi rozdílné představy. Potřebujeme mít pocit, že rosteme, že všemu lépe rozumíme, umíme odpovědět na otázky, lépe chválíme, lépe kážeme atd. Ale základ růstu není v tom, co děláme lépe. Základ růstu je jedině v Ježíši. On musí růst a ty se máš menšit. To je skutečný, reálný růst. Uzpůsobme svoje představy podle Božího slova! Přestaňme se zabývat sami sebou! Upněme svoji pozornost k Ježíši!

"Jestliže jste tedy s Kristem vstali, usilujte o to, co je nahoře, kde Kristus sedí na Boží pravici. Myslete na to, co je nahoře, ne na to, co je na zemi."(Kol 3,1-2)

V Pavlově listu (Kol 1,10) je psáno, že máme růst v "poznání Boha", tedy samozřejmě v poznání Krista. Nelze poznat Boha bez poznání Jeho Syna. Bez růstu v poznání Krista žádný skutečný růst neexistuje! Ježíš musí růst a my se menšit. Kdo chce být veliký, buď služebníkem všech.

Z předchozího textu vidíme, že "poznání Krista" je základní požadavek, který nelze obejít. Samotné čtení Bible ještě nezaručuje pravé "poznání". Farizeové znali Bibli mnohem lépe než my, a přesto se stali nepřáteli Ježíše. O poznání Krista je třeba stát, a dokonce o něj i bojovat. Otec miluje, když Jeho děti stojí o poznání Jeho milovaného Syna, mluví o Něm s druhými, přemýšlejí o Božím díle, a hlavně - komunikují se samotným Otcem a dotazují se Jej. Skrze poznání se vztah se Synem buduje. Bez vzájemného poznání nemůže být žádný vztah vybudován.

Někteří křesťané se dostávají na velmi tenký led. Jsou ochotni se modlit a chválit, evan-gelizovat, pomáhat, a to vše jsou správné věci, ale vyučování, které zjevuje charakter Ježíše, je příliš nezajímá. Jsou přesvědčeni, že už skoro všechno znají a vědí. Ale znalost Bible je něco jiného než skutečné poznání osoby Ježíše Krista!

"Tehdy mě budou volat, ale neodpovím, budou mě usilovně hledat, ale nenaleznou mě. Protože nenáviděli poznání ... " (Přísloví 1,28-29)

Nenáviděli poznání! Prosím, neudělej tutéž chybu, ale zvol si "nesmírnou vzácnost poznání Ježíše Krista." A žij pro ni!